Jak být vděčný

Vděčnost. Někdy slyším otázky typu: Jak mám být vděčná/ý, když nic nemám? Když se mi nic nedaří? Když mi nic nejde? Když jsem smolař? Když mě nikdo nemá rád….

Jenomže, právě ona vděčnost nám dovoluje uvědomit si, že něco máme. Nejenom něco. Kolik toho už máme.

Právě ta stejná vděčnost nám naopak nedovoluje myslet jenom na to, co ještě chceme. Co bychom ještě mohli chtít. Co bychom ještě mohli mít. Co bychom ještě měli chtít. Co bychom ještě….

Proto je někdy víc než vhodné zastavit se, nadechnout, vydechnout a…. PODĚKOVAT.

Děkuji za všechno v mém životě. Za každý detail a zdánlivou maličkost.

Děkuji za to, že mohu vnímat krásy přírody. Děkuji za procházky v lese i za plavání v moři.

Děkuji za krásu květin a za jejich vůni, kterou si mohu vychutnávat.

Děkuji za to, že mohu pozorovat oblohu a dívat se na mraky. Pozorovat jejich plynutí a záhadné tvary.

Děkuji všem buňkám svého těla, které pro mě dnem i nocí pracují. O své tělo proto s láskou pečuji.

Děkuji, že mám svůj domov. Zde nacházím klid a odpočinek.

Děkuji lidem, které ve svém životě potkávám.

Děkuji Vesmíru, že plní mé sny.

Děkuji za to, že mohu dýchat.

Děkuji, že mohu žít.

DĚKUJI…

Když si uvědomíme, co všechno už máme a ne, co všechno ještě chceme, tak se stane to, že budeme více děkovat a méně si stěžovat. A začnou se dít zázraky.

Vděčnost je totiž klíčem ke spokojenému s šťastnému životu.

Děkuji sobě za nalezení vděčnosti. Miluji svůj život víc a víc…

A za co jste vděční vy?